Když je zima, když je mráz, do kiosku se schováš… Na něco dobrého, teplého… nebo rovnou tekutého.
MS + AB
Když je zima, zahřívat se dá různě. V případě, že Jste na lyžích a nejste navíc moc dobří lyžaři anebo do lyžování „zažraní“, „zapadnete“ do kiosku na čaj pro děti a sobě něco ostřejšího…
O víkendu jsme byli i přes silný mráz lyžovat v jednom krkonošském areálu u Vrchlabí. Polovina dospělých byla cizí národnosti. Abych byl přesný – Holanďané a Němci. Už to samo o sobě dává tušit, na jaké úrovni jsou jejich lyžařské a snowboardistické zkušenosti. Všechno vybavení si vypůjčí za pár korun, no a když zjistí, že jim to nejde, zapadnou do kiosku se posilnit a zahřát.
Tak to bylo alespoň v tom „našem“. Hulákání cizinců bylo slyšet už venku. Venku mráz, vevnitř celkem teplo, nabídka jídla a pití velká, ceny na německé i holandské poměry nižší než nízké… Klobása XXL nebo uzená žebra rovnou z udírny, párek v rohlíku… Pivo, vodka, ovocné alkoholické nápoje… Proč se plácat na svahu, když Vám to nejde a můžete se družit a veselit v teple kiosku?
Stoupli jsme si do fronty a čekali, až na nás dojde řada. Již zřejmě notně zahřátá německá mamina se mě ptala, jaká že to musí být venku zima, když jsem tak hodně oblečený. Nutno podotknout, že většina cizinců byla asi dost horkokrevná. Bez čepic, šál… zato se slunečními brýlemi. O nějakých přilbách a lyžařských brýlích asi nikdy neslyšeli…
Dali jsme si čaj, párek v rohlíku a po zahřátí jsme opět vyrazili si užívat lyžovačku. Po hodině se také na svahu objevily obě skupinky, které jsme potkali v oné „občerstvovací zóně“. Tváře jim plály krásně do červena, všichni byli veselí, dělali si legraci jeden z druhého, jak se nedokážou dostat do lyží a snowboardů a hurá na sedačkovou lanovku. Dokážete si asi představit, jak jejich nasedání na třísedačkovou lanovku vypadalo. Jeli jsme těsně před nimi. Až k druhému sloupu se lanovka u každého „nastupujícího“ musela zastavit. Ještě veselejší to bylo na výstupu. Padající „lyžaři“ a klející obsluha lanovky… To, co se odehrávalo na svahu, mohlo vypadat jako groteska, ale když nám začali cestu křižovat postavy, klátící se na všechny strany, v očích smrt a jízdu končící mimo sjezdovku, pohoda z lyžování byla pryč.
Někteří pochopili, že v tomhle stavu to „nedají“ a raději dolů sešli s vybavením v ruce. Škoda, že to neudělali všichni. Zřejmě jim to nedovolila národní hrdost a tak se valili jako balvany ze stráně dolů. Jenom díky velkému štěstí se nikomu nic nestalo.
Když odpolední lyžování pomalu končilo a my to také „zabalili“, čekal nás ještě poslední zážitek s cizinci „na lyžích“. Parkoviště bylo posypané štěrkem, aby se auta na ledu, který tam po oblevě zůstal ze sněhu, vůbec rozjela. Parta Holanďanů a Němců se rozhodla, že alespoň k autům dojedou na lyžích. A že snowboardy se dají použít jako boby. A tak přes celé parkoviště, za skřípání šutrů pod lyžemi a snowboardy (na kterých seděli i dvě osoby) se dopravili k autům. Vybavení naházeli do dodávek, kterými přijeli z nějakého penzionu, nasedli a z parkoviště vyjeli ne nepodobným způsobem jejich nasedání na lanovku na silnici… Na stylu jízdy se nejspíš podepsal všude přítomný led a ne „zbytková krev“ v alkoholu, co jim kolovala tělem…
P.S. Takže ten průzkum o 80% opilých návštěvníků lyžařských areálů měl obsahovat ještě jednu informaci – kolik z těch 80% bylo cizinců.
